Co se stalo špatně? Stěny obýváků které se bojíme zbořit nebo náš strach s 0, 000025 uprchlíka na osobu ze snahy pomoci lidem kteří měli tu smůlu nenarodit se v Česku. Průšvih je, že to co zachází s podstatou každého z nás, to proč jsme homo sapiens přestává být slyšet a že přestáváme věřit sami sobě i myšlenkám které nás posouvaly dál. V našich životech prohrajem každý mnohokrát ale každé jedno jediné osobní vítězství nad vlastním strachem a obavami popře pochyby v životě nás všech. Každá správná věc kterou uděláme vědomě společně, nás osvobodí od vědomí stáda tápajících kreténů. S kýmkoliv z vás co mne znají a s kým jsem dosud něco měl a bojoval bylo to vždy o poznání především vlastních hranic a nebyla to nikdy studená válka s hlupáky jako se to děje dnes. Snad je to o vzdělání které se nedostává všem stejně nebo k němu netíhli, o zatrpklosti životních představ a naivního očekávání darů od společnosti a světa - nevím.. Každopádně vím že bylo hůř a nemám jediný důvod se k tomu vracet. Být člověkem bez závisti, předsudků, znát dobré lidi, jejich dobrý život a žít bez dokonalých úvah o sobě a přesto si ten příběh užít - protože dokonalý je život sám - je mocná událost. Je mi sakra líto, že místo kde jsem se narodil vyhrává cenu jako nejtrapnější a nejsilnější místo extrémismu a populismu.
Jaro kurva! O to tu běží.
Komentáře